Vitamin C a jeho role v našem organismu

image

Současná uspěchaná a toxická doba je bohužel důvodem našich vysokých nároků na vitamín C.

Nedostatek vitaminu C vznikl během předcházejícího deformačního vývoje člověka jako genetická porucha. Většina savců si umí vitamin C vyrobit. Člověk tuto schopnost ztratil a musí si ho doplňovat zvýšenou spotřebou ovoce a zeleniny. Přestože na první pohled tato září barvami a vypadá až přehnaně zdravě, jejich nutriční hodnota a obsah vitamínu C je absolutně nedostatečná. To je důvodem jeho mnohem větší spotřeby, než jsme schopni ho získat potravou. Naše tělo se přizpůsobilo této situaci. Recykluje jen to malé množství vitaminu C, které má k dispozici, ale daní za tento úsporný režim je to, že naše imunita, obnova a reprodukce buněk, tkání, vazů, chrupavek v kloubech funguje jen asi na 30%.

Naše buňky se reprodukují nekvalitně, vznikají nepřesné kopie a my tak stárneme zbytečně rychle. Je to jako když děláme kopie z nekvalitní matrice na kopírce. Východiskem je, aby naše tělo přešlo z recyklačního režimu na metabolický, co se stane po šesti týdnech pravidelného užívání adekvátní dávky vitaminu C. Tělo si zvykne metabolizovat vitamín C v dokonalém režimu a přijme fakt, že bude dostávat pravidelné dávky vitamínu C. Odměnou bude zpomalení stárnutí, dokonalý imunitní systém a výborná obnova buněk, tkání, chrupavek a kostí.

Na závěr je třeba ještě připomenout, že vitamin C je jedna z nejbezpečnějších látek, je zcela netoxický a používá se v infuzích, dokonce v koncentracích 300 000 mg a více bez jakýchkoliv negativních důsledků.

O klinickou praxi využití vitamínu C se zasloužil skromný lékař ze Severní Karolíny, který začal aplikovat vitamín C jako antibiotikum první volby na sobě, své manželce a pak i na pacientech. Řešil virový zápal plic a podpůrně aplikoval 2 gramy askorbátu sodného, ​​tedy vitamínu C. Byl překvapen, jaký pozitivní efekt tato aplikace přinesla. Od této zkušenosti začal Klener shromažďovat důkazy o tom, že vitamin C je antibiotikem bez vedlejších účinků při řešení všech typů virových a infekčních onemocnění. Publikoval o účinné, rychlé a levné léčbě spalniček, zápalu plic a jiných závažných onemocněních dodnes považovaných za nevyléčitelné. Popsal ohromující výsledky u stovek pacientů. Klasická medicína ignorovala jeho zkušenosti, nepotřebovala jednoduché a levné léky.

Humánní lékařství pod přísným dohledem farmaceutické lobby má sloužit k ochraně pacienta, ale čím dál je zřejmé, že tento dohled je v neprospěch pacientů a brání pokroku.
Ignorace vitamínu C klasickou medicínou je dalším do očí bijícím upřednostněním mnohem nákladnějších lékařských postupů. Pravda o vynikajících schopnostech vitamínu C ohrožuje evidentně ekonomické zájmy farmaceutických firem, ačkoliv léčebné účinky vitamínu C jsou dalekosáhlé a přesto, že vitamin C patří mezi nejbezpečnější známé substance. Dnes se znovu objevují a potvrzují terapeutické účinky a postupy publikovány už před 60 lety. Je až neskutečné jako některé informace, které jsou v kategorii "nevhodné pro širokou veřejnost", se v čase elektronických databází a vyhledávačů doslova vytratí během tří generací ...
Tato manipulační praxe se nemusí opakovat, pokud přeneseme cenné informace o vitaminu C do každodenního života široké veřejnosti !

Prolomí vitamín C cenzuru ?

Rezistence medicíny vůči novým myšlenkám je zakořeněna přímo v systému vzdělávání a tento stav trvá již stovky let. Jakákoliv více radikální myšlenka vzbuzuje výsměch a obviňování její nositelem. Farmaceutický průmysl praktikuje tak účinnou cenzuru, která se projevuje upřímným nezájmem o kontrolní zkoušky a také bojkotem nejvýznamnějších medicínských časopisů a vyhledávačů. Cenzury se účastní vědecké týmy a oficiálně je výzkum nepřímo financován farmaceutickým průmyslem. Peníze farmaceutického průmyslu přímo živí odborné magazíny a články jsou pak v zájmu syntetických léků a v neprospěch vitamínů. Kontrolují veřejné financování výzkumu v této oblasti a z pozice recenzentů dokáží zabránit publikování těchto studií, které byly provedeny bez jejich financování.

V žádném odvětví nepanuje taková profesionální žárlivost, arogance, nevraživost a kolektivní inkvizice, jako u lékařů. Představitel málokteré profese se neobává více výsměchu ze strany kolegů a ztráty prestiže a málokterý odborník je ve svém povolání tak omezován jako lékař.
Fobie z vitamínů

Konvenční medicína zajímala tradičně zamítavý postoj vůči důležitosti stravy při léčení nemocí. Tento postoj se začal lámat až v 60-tých letech a to zatím jen v negativním smyslu - vyhýbat se některým složkám stravy. Pozitivní přístup byl odsunut do oblasti alternativní medicíny, protože konvenční medicína je silně orientovaná na propagaci syntetických léků. Za využívání vitaminů a stravy panuje ze strany konvenční medicíny přímo fobie. Při syntetických léků varuje veřejnost až dlouho poté co byly dány na trh a když se prokáže mnoho případů vážných vedlejších účinků.

Při vitamínech je veřejnost varována dlouho dopředu a údajné teoretické riziko jednoho vitamínu je bleskově transformovány do celoplošného zastrašování vůči všem výživovým doplňkem. Média hlavního proudu publikují ochotně hrůzostrašné příběhy a novinky a tím zpracovávají širokou veřejnost. Je třeba si uvědomit, že každoročně přibývá několik stovek studií o příznivém vlivu jednotlivých vitamínů na nejrůznější zdravotní stavy a toto nezmění žádná lživá propaganda a zaplacena kampaň.

Kurděje

Smrtelné onemocnění kurděje provází lidstvo odedávna. Psal o něm Hippokrates a znali ho už starověcí Egypťané. Skorbutické vyčerpání a deficit vitamínu D z nedostatku slunečního svitu v zimních měsících, jsou známé stovky či tisíce let jako příčiny oslabení imunity, rozvoje nejrůznějších chorob jako příčiny velkého utrpení a miliony mrtvých.

Jagues Cartier uskutečnil v roce 1536, svou expedici do Newfoulandu a 110 členná posádka téměř zemřela na kurděje, až si Cartier všiml, že jeden domorodý indián se vyléčil a to pouze za 10 dní. Indián mu ukázal, jak si vyrobil vývar z jehličí a kůry stromu zřejmě Thuje ocidentalis a smrku (stejný trik použili obránci Stalingradu a přežili). Když se Cartier vrátil do Evropy, vypovídal o tomto objevu před lékařskou komorou, ale vážení lékaři se mu vysmáli.

Citronová prevence

Francis Drake roce 1577 hlásil, že se kurděje dá vyléčit citróny. Roku 1593 admirál sir Richard Hawkins dokázal ochránit svou posádku tímto způsobem a také kapitán Lancaster v roce 1600 dokázal, že se dá kurděje snadno porazit. Lze jen těžko uvěřit, že po smrti admirála Hawkinse roku 1622 byla citronová prevence v královské flotile zakázána a úmrtnost byla započítávána do nákladů plavby. Kapitáni verbovali o 50 až 100 % posádky navíc, aby pokryly předpokládané ztráty. Hloupost, arogance a povýšenost opět zafungovala. Někteří lidé se prostě nedají vyléčit jednoduchými způsoby a postupy. Jak obžaloba tohoto nadčasového jevu a obludná hloupá byrokratická mašinérie se jeví statistika sedmileté války mezi Británií a Francií v letech 1756-1763, kdy se do bojů zapojilo 184 899 námořníků, z toho zemřelo na nemoci zejména kurděje 133 708 a v boji padlo 1512 mužů.

Když v roce 1795 královské námořnictvo konečně zavedlo prevenci kurdějí - 30 ml citrónové šťávy denně na osobu, zvýšilo toto jednoduché opatření dvojnásobně bojeschopnost královského loďstva. Odhaduje se, že zdržení a pozdní zavedení tohoto nařízení stálo zbytečně život 100 000 námořníků, kteří ale zbytečně umírali ještě skoro 120 let, protože oficiální rozkaz admirálů byl vydán až v roce 1884.

Historické neoddiskutovatelné zkušenosti s vitamínem C

Již více než půlstoletí se zbytečně mnoho a neuváženě používají antibiotika. Tím narůstá rezistence mikrobů. Mnohé očkovací programy se ukázaly jako neefektivní, až tragické svým dopadem na zdraví lidí - několikanásobný nárůst obrny v důsledku orální polio vakcíny, kontaminace rtutí, hliníkem, karcinogenními viry, chemikáliemi, potlačení imunity, nárůst alergií, autoimunita, diabetes, autismus, cukrovka a neurologické poškození. Odborné publikace o riziku očkování se objevují odedávna. Farmaceutický průmysl je ignoruje, bagatelizuje a zesměšňuje. Rozsáhlé oficiálně studie léčby vitaminem C nebyly žádoucí a nebyly provedeny, ale i tak je mnoho zkušeností mnoha lékařů: Klenner, Stone, Hoffer, Cameron, Cathcart, Lewin, Rioran a další, kteří desítky let prováděli klinické výzkumy a léčili tisíce pacientů vitamínem C a rozšiřovaly okruh ním vyléčených nemocí.

Vitamín C je mimořádně bezpečný

ve srovnání s libovolným jiným lékem a bezpečnější než konvenční antipyretika, antihistaminika, antibiotika, analgetika, sedativa, diuretika ... dokonce pokud se vitamin C podává s nimi, obvykle zvyšuje jejich účinnost a bezpečnost. I FDA uvádí vitamín C na seznamu GRAS což jsou celkově bezpečné látky. Vitamín C je mimořádně netoxický a předávkování je nepravděpodobné. Působí močopudně, takže při dlouhodobém užívání vysokých dávek může docházet k pozvolnému poklesu hladiny hořčíku a draslíku, ke zvážení je mírně doplňování těchto prvků. Dokonce dlouhodobé dávky 2g / kg / den u zvířat byly bezpečné a nebyly zjištěny žádné toxické následky, naopak ve prospěch vysokých dávek hovoří několik okolnosti. Smrtelná dávka pro člověka není známa. Podle údajů LD50 je vitamin C 4 x méně toxický než kuchyňská sůl.

Vitamín C se rychle metabolizuje a proto, aby se udržela jeho účinná koncentrace v krvi, tkáních a plazmě, je třeba rozložit příjem do několika dávek během dne. Tímto způsobem pacient bezpečně udrží vysoké množství v krvi. Klinické zkušenosti ukazují, že u nemocných lidí krátkodobá léčba dávkami až 200 g / den nevyvolává žádné příznaky předávkování.

Kvůli principu opatrnosti a diuretickým vlastnostem, je třeba dodržovat vyšší pitný režim v době zvýšeného příjmu vitamínu C. Tři až tři a půl litru vody za den pít rozloženě po celý den a mít dostatek vápníku.

(Pokračování)

§ Nařízení EP 1924 2006, NAŘÍZENÍ KOMISE EU č. 1047 2012, Nariadenie 432 2012 §

Informace uvedené na stránkách jsou od nezávislých přispěvatelů, nebo jen souborem informací z volně dostupných domácích a zahraničních zdrojů. Uvedené informace jsou prezentovány pouze se záměrem sdílení a podpory osobního vzdělání a informací. Svobodu projevu a právo na informace zaručuje Ústavní zákon. Názory autorů se nemusí shodovat s názory této stránky, která nenese odpovědnost za nesprávné informace.

Cílem textu není zmírnit nebo léčit jakékoli zdravotní či psychologické stavy, ani působit preventivně, ani diagnostikovat ani k takové činnosti podněcovat. Za žádných okolností nenavádějí čtenářů nahrazovat běžnou "nezbytnou" lékařskou péči, či urgentní medicínu, ani k tvrzením o léčivých účincích produktů či postupů.

Vyzýváme vás k tomu, abyste si ve spolupráci s "kvalifikovaným" zdravotnickým pracovníkem vytvořili v oblasti zdravotní péče vlastní názor a udělali vlastní rozhodnutí na základě vašeho úsudku a průzkumu. Publikované informace nebyly posuzovány regulačním orgánem. Doporučujeme vám, abyste si před tím, než něco zakoupíte, nebo uděláte nějaké rozhodnutí, provedli svůj vlastní individuální průzkum.

0